K napsání tohoto článku mě inspirovalo focení v pekárně, která je součástí ekologické rodinné farmy ŽIJEM BIO, kde se chleba peče výhradně z kvásku. Po ochutnání kváskového pečiva zjistíte, že se od běžného pečiva liší chutí. Později jsem se ale dozvěděla, že odlišná není jenom chuť, ale díky pomalé fermentaci vzniká úplně jiný chléb než ten, který kupujeme v obchodech.

Určitě hodně z Vás sdílí názor, že nejlepší štrúdl se peče v Rakousku ve Vídni. Zde se připravuje poctivě a Rakušané by si nedovolili šidit štrúdl na kvalitních surovinách. V Rakousku můžete narazit na spoustu typicky českých jídel – buchtičky s krémem, tvarohové taštičky s povidly. Tyto recepty byly do Rakouska přivezeny českými služebnými, které jezdily k vídeňskému dvoru na službu, a své recepty si s sebou vozily v kufru. Jejich recepty zde zdomácněly a Rakušané si je teď hrdě střeží. 

Tradiční recept zde po dlouhých letech zůstal stejný, ovšem v českých zemích se vlivem nedostatku tento recept měnil. Máslo začal nahrazovat margarín a štrúdl se začal vzdalovat původnímu originálu. 

Po dlouhé době jsem zabrouzdala do staročeských receptů a narazila na jáhly, které byly v dřívějších dobách oblíbenou surovinou pro přípravu pokrmů. Z jáhel, tedy z loupaného prosa, se kdysi vařilo většinou při slavnostních událostech, jakými byly Vánoce, Velikonoce nebo svatby. Bylo to z toho důvodu, že šlo o drahou surovinu, protože jáhly byly složitější na pěstování a hlavně na pletí. V pozdější době jáhly vytlačila rýže a z klasického jáhelníku vznikl rýžový nákyp.

Pod staročeským názvem špalda se ukrývá nešlechtěná obilnina, která v současné době prožívá renesanci na českém trhu. Na její pěstování se zaměřila řada ekologických zemědělců. Jde o pšenici nešlechtěnou a chemicky neošetřenou, která zvládá i nepříznivé klimatické podmínky.

Tiramisu je nejprofláklejší italský desert, který znám. Moc se neví, kde a kdy přesně vznikl. Jsou dohady o tom, že to bylo v 18. století v Toskánsku u příležitosti návštěvy vévody. Ale jestli je to pravda... S určitostí se ví, že ho ženy podávaly vojákům během první světové války, protože je bohatý na cukry, tuky a kofein. U tohoto receptu se v žádném případě nevyplatí nahrazovat osvědčené ingredience. Na internetu je spousta českých variací s pomazankovým máslem, piškoty Opavia a Grankem. Ale zkuste prosím dodržet tradiční postup a použít ty správné suroviny.

Éčka známe jako drobný čtyřmístný kód na zadní straně potravin, kterému stejně většinou nerozumíme. Někteří z nás podlehli strachu z éček a ostražitě studují složení každé potraviny. Záměrně se tak zbytečně vyhýbají potravinám, které mají ve složení pár éček navíc.

Existují ovšem éčka, která jsou přírodního původu a není proto důvod k obavám. V tomto článku bych ráda ospravedlnila přidávání těchto složek do potravin.