K napsání tohoto článku mě inspirovalo focení v pekárně, která je součástí ekologické rodinné farmy ŽIJEM BIO, kde se chleba peče výhradně z kvásku. Po ochutnání kváskového pečiva zjistíte, že se od běžného pečiva liší chutí. Později jsem se ale dozvěděla, že odlišná není jenom chuť, ale díky pomalé fermentaci vzniká úplně jiný chléb než ten, který kupujeme v obchodech.
Po dlouhé době jsem zabrouzdala do staročeských receptů a narazila na jáhly, které byly v dřívějších dobách oblíbenou surovinou pro přípravu pokrmů. Z jáhel, tedy z loupaného prosa, se kdysi vařilo většinou při slavnostních událostech, jakými byly Vánoce, Velikonoce nebo svatby. Bylo to z toho důvodu, že šlo o drahou surovinu, protože jáhly byly složitější na pěstování a hlavně na pletí. V pozdější době jáhly vytlačila rýže a z klasického jáhelníku vznikl rýžový nákyp.
Pod staročeským názvem špalda se
ukrývá nešlechtěná obilnina, která v současné době prožívá
renesanci na českém trhu. Na její pěstování se zaměřila
řada ekologických zemědělců. Jde o
pšenici nešlechtěnou a chemicky neošetřenou, která zvládá i
nepříznivé klimatické podmínky.
Většina food blogů dnešní doby vzniká logicky z lásky k vaření. V mém případě to však byl případ, kdy blog vznikl z lásky k focení. Jídlo se stalo vděčným a trpělivým objektem při mých experimentech s fotoaparátem.
Nejsem kuchařka ani fotografka, ale zvědavost, zda budou mít moje fotografie a recepty úspěch, ze mne udělala blogerku.
A jelikož v mých receptech převládají suroviny vypěstované místními zemědělci a farmáři, slouží tento food blog také jako podpora ekologického farmaření.
